Tatooine. Planeta dvou sluncí a nekonečných písečných dun, nacházející se ve vnějším okraji. Tomuhle věčně horkému světu vládnou Huttové. Její obyvatelé, živící se převážně farmařením, však nebojují jenom s neutichající žízní, ale také se zuřivými nájezdy Písečných lidí – Tuskenů. Stejné je to i v oáze Pika - na místě, kde se všichni znají. Když se ale v oblasti objeví záhadný cizinec, stereotyp jejich životů bude narušen a Síla uvede události do pohybu.
Spisovatel John Jackson Miller nám přináší jeden z posledních románů expandovaného univerza před rebootem kánonu. Tenhle muž již ve světě Star Wars má jistý kredit – mezi jeho dítka patří třeba komiksová série Knights of the Old Republic, série Knight Errant, která se posléze dočkala pokračování v podobě románu, a (podle mně) velice povedená série Lost Tribe of the Sith. Dnes má již také první zářez v novém kánonu pod názvem Nový úsvit (A New Dawn).
Upřímně, měl jsem obavy. Kenobi byla publikace již od začátku propagována jako western ze světa Star Wars. Jelikož já vůbec (ale fakt jako vůbec) nejsem fanda westernů, tak jsem se téhle knížce dlouho vyhýbal. Pak jsem ale z permabetonové podlahy sesbíral odvahu a odhodlal se ke koupě. Teď můžu s čistým svědomím říct, že toho nelituji.
Děj knihy se odehrává bezprostředně po událostech z filmové epizody III – Revenge of the Sith, kdy Obi-Wan Kenobi, který od teď vystupuje jako Ben Kenobi, přichází na planetu, odkud pocházel i jeho dřívější učedník Anakin Skywalker, aby zde před ďábelským Impériem ochraňoval naději pro lepší zítřek – Anakinova syna Luka Skywalkera. Ovšem ne všechno jde podle Benových představ a zůstat inkognito se ukáže jako téměř nemožné.
Označení knížky za western bylo na místě, i když jako opravdový western bych si Kenobiho nedovolil označit ani náhodou. Reálie naznačují jistou podobnost s divokým západem – horké, špinavé podnebí, kde většinu populace tvoří farmáři, kteří jsou při prvním náznaku nebezpečí odhodláni tasit kolty, pardon blastery. Každý cizinec, který se v oáze objeví, je okamžitě středobodem zájmu a samotným centrem tohohle místa je téměř typický saloon, pardon obchod/výčep/jídelna. Ovšem pořád je zde přítomný duch Hvězdných válek. I když se Ben snaží Sílu nepoužívat, resp. používat velice omezeně, cítíte ji téměř na každé stránce. Je prostě vidět, že pan Miller si s postavami, prostředím a celkově příběhem za ty léta opravdu vyhrál.
I když se kniha jmenuje Kenobi, o mnoho více prostoru zde dostali obyvatelé oázy, což ale vůbec nevadí a příběhu hodně přidává na uvěřitelnosti. To ale rozhodně neznamená, že by Ben hrál jenom druhé housle, to vůbec ne. Je tady právě tím katalyzátorem, který uvede události popsané v knize do pohybu. Mnohé z postav si hned od začátku získají vaše sympatie. Mé sympatie si téměř okamžitě získala Annileen Calwell, majitelka zmíněné jídelny/obchodu, nezávislá a silná vdova, která má mnohem laskavější srdce, než se na prvý pohled zdá. V oáze žije se svými téměř dospělými dětmi Kallie a Jabem. Dále je zde něco jako místní šerif, uznávaný obchodník a řečník Orrin Gault, taky se svými dětmi Mullenem a Veekou. Ovšem všude kolem se potloukají i další postavy a figuranti, z mnoha vzpomenu třeba skrblíka Wyle Ulbrecka, zeltronskou umělkyni Leelee Pace nebo velice zajímavého štamgasta – rodiana Bohmera. Všichni tito obyvatelé mají běžné starosti (na poměry Tatooine), ale rovněž problémy závažné – tím myslím problémy s nájezdy domorodých Tuskenů. Hlavní personou divoké „frakce“ je A’Yark, náčelnice klanu a taky tajemný neohrožený válečník, osadníky nazýván Špuntové oko. No a pak tady operuje samotný Ben Kenobi, který se snaží do ničeho nemíchat, ale Síla s ním má rozhodně jiné plány. I když je jeho postava tak trochu v pozadí, najde se prostor i pro jeho realizaci a pohledy na situaci z vlastní perspektivy - a to prostřednictvím meditací, ve kterých rozjímá nad svým údělem a snaží se komunikovat s… ale tohle vám dnes neprozradím. Spirituální rozpravy se nacházejí v závěru vybraných kapitol, čtou se velice příjemně a zajisté je hodnotím jako veliké plus pro rozvoj a pochopení Benovi psychologie. Rovněž se dovíme, jak a proč si začal říkat „Ben“. Všechny postavy jsou napsané hodně dobře, živě a co je důležité - uvěřitelně. Nenacházejí se zde žádní superhrdinové, jenom obyčejní farmáři a obchodníci, přežívající v tomhle drsném světě.
Příběh je na první pohled jednoduchý a předvídatelný, ovšem není tomu zcela tak. Komunita žijící v oáze Pika se snaží bránit proti nájezdům Písečných lidí zařízením a uskupením zvaným Signál osadníků, který je dítětem Orrina Gaulta. Ten se snaží o to, aby se k tomuto Signálu připojilo pořád víc lidí, kteří si budou moc poskytovat vzájemnou ochranu. Zatímco se Orrin snaží udělat život v oáze bezpečnějším a chránit ji před Špuntovým okem, Annileen se snaží držet pohromadě svůj obchod a poskytovat pohodlí všem návštěvníkům. Na druhé straně barikády je pak náčelnice A’Yark, která zápasí s úpadkem svého klanu. Ze všech sil se snaží opět přivést Tuskeny na vrchol potravního řetězce pouštní planety. Jak jsem ale již řekl, nic není takové, jako se na první pohled může zdát a po příchodu tajemného Bena, se mnoho věcí zvrtne, události naberou rychlý spád a samotná zápletka vám místy vyrazí dech. Ke konci pak možná budete (tak jako já) hltat stranu za stranou s otevřenou chlebárnou a při rozuzlení určitých částí příběhu vám možná, jak se říká, padne huba na stůl. Sice se příběh rozjíždí hodně pozvolna, když se ovšem prokoušete prvními kapitolami, čeká vás sladká odměna v podobně strhujícího čtení, kde se hezky rovnoměrně střídají akční pasáže se scénami klidnějšími, ale stejně poutavými.
Co se mě osobně velice líbilo, bylo odkazování na jiná díla ze světa Star Wars (filmy, komiksy a knížky). John Jackson Miller neodkazuje až tak okatě a často jako množství jiných autorů, ale tenhle fakt hodnotím jako plus, protože i když je hezké najít odkaz a referenci k jiné publikaci, je taky hezké udržet určitou mez. Nicméně odkazy, které Miller použil, byly opravu šťavnaté a chvíli jsem měl dokonce pocit, že kdesi z povzdálí vyskočí i (pro fanoušky expanded universe dobře známý) budoucí nesvatý Císař, který také měl s Tuskeny jistou minulost. Holt, kdo umí, ten umí.
Kniha je rozdělená na prolog a čtyři velké části (Oáza, Pole zkázy, Světla velkoměsta, Soutěska), které obsáhly celkem 47 kapitol. Překlad, který měl na svědomí Peter Kadlec, nikde nebil do očí a já osobně jsem nenašel výraznější překlep nebo nepřesnost. Velice příjemná je také samotná obálka s Benem Kenobim držícím světelný meč.
Jak jenom tohle zhodnotit… vzhledem k mým obavám jsem byl nakonec velice překvapen. John Jackson Miller napsal hodně čtivé dílo se sympatickými a živými postavami, detailní, strhující akcí a náhledem nejen do tradic a životů obyvatelů oázy, ale i tradic Písečných lidí. I když díky filmům už na začátku znáte osud Bena Kenobiho, je zajímavé se prohrabat i jeho psychologií a přemýšlením nad jeho úkolem. I ten malý střípek z Benova exilu na Tatooine vám hezky přiblíží situaci, ve které se nacházel příštích 19 let. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, jakoby jsem na Tatooine skutečně byl se všemi těmi postavami a jejich problémy. Pár chybek se samozřejmě najde, nicméně se jedná o kvalitní románové dílo, které hodnotím velice kladně a doporučuju všem fanouškům nejen Obi-Wana Kenobiho, ale také fanouškům rozšířeného univerza vůbec.
Klady: dobře napsané postavy, Benovy meditace, reference k jiným titulům, překvapivé momenty Zápory: pozvolný rozjezd, Benův osud je dopředu známý„Nejsem tady, abych hledal spásu v zachraňování pobloudilých mladíků před zkázou. Nejsem tu ani proto, abych se kál, jak se nedávno domnívala Annileen. Vím, že jsem tu z jediného důvodu.“ - Ben Kenobi